close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říše Skrallů - Kapitola 1

4. února 2009 v 13:00 | Codrex |  Říše Skrallů
Kapitola 1

Tuma se bleskově probudil. Spánek byl vítán, ale sny jeho duši neuklidnili. Teď seděl v jeho tmavé místnosti a díval se ven z okna na hvězdné nebe Bara Magna.

Nikdy neměl hluboké myšlenky, pochybnosti, či reflexi. Jeho třída ve společnosti Skrallů - v těch, kteří jsou určeni od přírody, aby byli nejvyšší představitelé a nejzuřivější bojovníci - neměla velkou hodnotu z žádného pohledu. Život byl jednoduchý: kupředu, dobývat, skrýt co jste získali a zase pokračovat. To ze Skrallů udělalo ve Velké válce dobré bojovníky a to jim pomohlo zachránit jejich druh.

Vyhnáni ze své vlasti po globální katastrofě, Skrallové se rozhodly ovládnout zemi, když se dali dohromady - na sopečném nestabilním a nebezpečném území severně od Černých Špičatých hor. Přestože některé části zůstali příliš zákeřné i pro ně, zkoumali to tam desítky tisíc let a stali se nespornými pány jejich říše.

Pak se všechno změnilo. Objevilo se nové plemeno válečníků, tišší, letující a schopni změnit svá těla útočili ze vzduchu a pak zase zmizeli. Skrallští válečníci umírali, stejně jako ostatní členové Tumovi třídy, dokud nezůstal jen on, aby vedl druh. Přestože to bylo mimo jeho povahu, Tuma nashromáždil armádu a skalní Agori a vedl je na jih přes Černé Špičaté hory na nové bezpečné území.

Tuma vstal a vylezl ze svého úkrytu. Dokonce i ve středu noci, bylo město Roxtus obsazeno. Skrallské hlídky byli neustále v pohybu, zatímco Kostní lovci vjížděli do bran, aby prodali Glatoriany a Voroxy. Agori vězňové museli v poušti tvrdě pracovat na budování nových zdí a opravovali Skrallům zbraně a brnění. Práce nepřestala ... to nemohl dovolit, a Tuma to věděl.

Musel se naučil mnoho věcí během posledních bitev, když zuřili boje ve středu Skrallských táborů. Jeho lidé zvládnou udržet území, díky dobré obraně a nikdy neváhají v dobývání. Přestože poušť nemůže moc věcí nabídnout, pokud jde o zdroje, může jejímu majiteli udělit jednu pravomoc - prostor, ve kterém se bojuje. A jednoho dne se bude zase bojovat, Tuma byl připraven ...

Nyní mohl soustředit svou pozornost na jih. Vesnice na Bara Magna byly rozptýleny, jejich vztahy jdou rozptýleny od lhostejnosti až k nenávisti. Bylo pochybné, že by bylo možné připojit k sobě odpor, pokud Skrallové zaútočí hned, ale "pochybné" není dost dobré. Tuma nechce riskovat dvě války, s Glatředu a jeho dalšími nepřáteli vzadu. Když byli Skrallové připraveni na začátek, Bara Magna musí být připravena na prohru.

Velitel Skrallské hlídky se před ním objevil. Tuma se na něj chvíli díval při vědomí, že má poškozen meč a štít, Bojovník dnes v noci bojoval.

"Zpráva" vyprskl Tuma.

"Kostní lovci útočí na izolování Tajunu," informoval Skrall. "Váš zástupce se setkal s lovci, aby jim řekl své plány pro nájezd na Vulcanus."

Tuma se usmál. "A tak budou Kostní lovci pokračovat kupředu, Velmi dobře. Máte vypracované jejich plány?"

Skrall přikývl a vytáhl roli pergamenu z obalu. Podal ho Tumovi, který jej otevřel a podíval se na obsah. Po chvíli se podíval zpět na válečníka. "Kostní lovci neví o tomto listu?"

"Ne, veliteli," řekl Skrall.

"Uvědomuješ si, že když zjistím, že lžeš ... nebo se dokonce mýlíš ... tvoje hlava bude zdobit stěny Roxtusu?"

"Ano, veliteli."

"S kým jsi dnes bojoval?" zeptal se Tuma.

"S Glatorianem z ohnivé vesnice a skupinou Voroxů, veliteli," oznámil Skrall. "Museli jsme pozastavit naše Skalní stopaře severně od Skrall řeky, když jsme byli napadeni."

"Zabil jste je všechny, samozřejmě," odpověděl Tuma.

Skrall neodpověděl.

Tuma přimhouřil očit. "Proč ne?"

"Zmizeli do písku."

Tuma se divně díval. "Glatoriani nemizí do pouštních dun, válečníku. Proč nevidím rudou zbroj a meč mezi tvým vybavením?"

Skrall nic neříkal. On nemusel. Tuma věděl, koho potkal v poušti - Maluma, vyhnance z vesnice Vulcanus, nyní šílený v poušti a žije s Voroxy. Malum byla nejnebezpečnější druh bojovníka - ten, co se nebojí smrti, protože si bere komfort z toho, že zrovna žije. On by mohl být krutý nepřítel ... což znamená, že by také mohl být cenným spojencem.

"Běž se postarat o Skalní stopaře," přikázal Tuma, "a vem tucet bojovníků. Chci přivést Maluma sem ke mně, živého. Nevracejte se bez něj ... Jsem si jist, že si vzpomenete na osud poslední hlídky, které selhala. "

Skrall přikývl. Hlídka měla najít knihu Certavus mezi západními zříceninami a přišli s prázdnýma rukama. Byli potrestáni tím, že se stali krmením pro dvouhlavého Spikita. Spikitové nevyhnutelně zlikvidovali vše, co dostali.

"Bude provedeno." řekl Skrallský válečník.

Tůma přikývl, na známku aby odešel. Jako válečník odešel, Tuma se otočil a zíral na severní oblohu. Přesto, že se na toto místo díval často, cítil se nesvůj. Za chvíli si představil, že slyší výkřiky umírajících Skrallů a zvuk zbraní, jako kdyby se zde bojovalo tak, jako kdysi.

Ne teď. Zatím ne, řekl sám k sobě. Ale jednoho dne ... Bara Magna poklekne ... a Skrallové se pomstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama